Paracetamol v těhotenství: Co skutečně ukazují novější data

Pokud jste si v posledních letech všimli titulků, které varovaly před užíváním paracetamolu v těhotenství kvůli riziku autismu nebo ADHD, nejste sami. Tyto informace se objevovaly v médiích, na sociálních sítích i v různých diskusích – často bez širšího vysvětlení a bez kontextu, jak vědecký výzkum funguje.

Výsledkem byl stres a nejistota. V některých případech dokonce rozhodnutí raději přetrpět bolest nebo horečku, jen aby se "nic neriskovalo".

Jenže věda takto zjednodušeně nefunguje. A novější analýzy ukazují, že problém nebyl v samotném paracetamolu, ale v tom, jak byly starší studie interpretovány.

Panika versus realita

Paracetamol patří dlouhodobě mezi nejčastěji používané léky v těhotenství po celém světě. Právě proto byl také opakovaně zkoumán.

Starší studie upozorňovaly na statistickou souvislost mezi jeho užíváním a vyšším výskytem neurovývojových odlišností u dětí. To ale neznamená, že lék byl příčinou. Ve veřejném prostoru se však tato nuance často ztratila a ze "souvislosti" se rychle stal "důkaz".

A tady vznikl problém.

Proč starší studie neříkaly celý příběh

Aby bylo možné pochopit, proč se závěry postupně mění, je potřeba podívat se na to, jak byl výzkum původně prováděn.

Jak se výzkum dělal dříve

Většina starších prací byla tzv. pozorovací. Výzkumníci zpětně zjišťovali, zda byl v těhotenství užíván paracetamol, a následně sledovali vývoj dítěte. Pokud se častěji objevovaly diagnózy jako ADHD nebo autismus, vznikl závěr, že mezi lékem a těmito stavy existuje souvislost.

Metodicky to ale má zásadní slabinu.

Co v těchto datech chybělo

Nezohledňoval se důvod, proč byl paracetamol užíván, ani genetické a zdravotní souvislosti.

Lidé, kteří v těhotenství paracetamol užívají častěji, mohou mít například:

• chronické bolesti,
• migrény,
• častější infekce s horečkou,
• nebo jiné zdravotní obtíže.

A právě tyto faktory – včetně genetické zátěže – samy o sobě souvisejí s vyšším výskytem neurovývojových odlišností u dětí. Lék byl tedy v datech přítomen, ale nemusel být příčinou.

Co změnily novější studie

Novější výzkumy už s těmito limity počítají a snaží se je metodicky obejít.

Jednou z nejpřesnějších metod je tzv. sourozenecké srovnání. Pokud jeden rodič měl dvě děti a paracetamol byl užíván pouze v jednom těhotenství, genetika i rodinné prostředí zůstávají prakticky stejné.

Právě tento přístup přinesl zásadní zlom.

• Velká analýza publikovaná v JAMA (2024), která zahrnovala miliony dětí, ukázala, že mezi sourozenci nebyl rozdíl v riziku autismu ani ADHD.
• Nejnovější systematická přehledová studie publikovaná v The Lancet Obstetrics & Gynaecology (leden 2026) analyzovala data z různých zemí a po očištění od genetických a environmentálních faktorů nenašla žádnou souvislost mezi paracetamolem a neurovývojovými poruchami.

Jinými slovy: když se odstraní zkreslení, efekt zmizí.

Co z toho plyne v praxi

Znamená to především to, že není důvod se paracetamolu automaticky obávat.

Při dodržení doporučeného dávkování zůstává paracetamol lékem první volby při bolesti a horečce v těhotenství, což potvrzují i mezinárodní odborné organizace.

Naopak dlouhodobě neléčená horečka, silná bolest a stres představují reálnou zátěž pro organismus. Rozhodování by proto nemělo vycházet z mediálních titulků, ale z dostupných dat a individuální konzultace se zdravotníkem.

Výčitky svědomí na základě starých interpretací dat nejsou na místě.

Použité zdroje a studie

Hlavní studie:

Prenatal paracetamol exposure and child neurodevelopment: a systematic review and meta-analysis
The Lancet Obstetrics & Gynaecology (zveřejněno 2026)
Odkaz: 
Prenatal paracetamol exposure and child neurodevelopment: a systematic review and meta-analysis - The Lancet Obstetrics, Gynaecology, & Women's Health

Autor: Petr Tlamka